Výrazně rozdílné pocity mají rok po vstupu země do Evropské unie rolníci a potravináři.
Zatímco pro zemědělce znamená přijetí štědré agrární politiky unie skutečně vstup do země zaslíbené - i když tradičně svoji spokojenost nedávají nahlas najevo, zpracovatele čekalo vystřízlivění. Mnozí potravináři čekali na volný trh pětadvaceti zemí s velkými ambicemi, ale vyvážet zboží za hranice se jim stále příliš nedaří.
Zemědělci jsou vítězi
Pokud by bylo možné vymezit fiktivní hranice mezi skupinami lidí, kteří na začlenění Česka do unie vydělali, pak na straně vítězů jsou jednoznačně zemědělci a také »spotřebitelé« potravin. Naopak rozčarováni mohou být potravináři a rovněž »daňoví poplatníci«.
Úspěch zemědělců je zřejmý. Dotace jim loni kvůli unii stouply na třicet miliard korun - rok předtím to bylo asi jedenadvacet miliard. V roce 2003 vykázal obor ztrátu dvě a půl miliardy korun, loni dosáhl rekordního zisku bezmála devíti miliard.
»Čeští zemědělci už nemají důvod házet vajíčky,« konstatoval proto již několik měsíců po rozšíření společenství šéf agrárních odborů Bohumír Dufek, který před vstupem organizoval demonstrace rolníků za dobré podmínky v unii.
»Ani teď ještě nebereme podpory takové výši jako farmáři v původní evropské patnáctce,« upozorňuje sice jako obvykle kriticky předseda Zemědělského svazu Miroslav Jirovský, ale ani on nyní netvrdí, že jsou na tom agrární podnikatelé zle.
Kromě větších podpor mělo členství v unii přinést zemědělcům i lepší ceny za produkci. Například za potravinářskou pšenici musí dostat od státu zaručenou slušnou cenu i při nadúrodě ale výkup v Česku zatím vázne. Zato se daří chovatelům lépe zhodnocovat produkci mléka i masa, které vyvážejí za lepší ceny na západ.
Právě zpracovatelům ovšem export mléka a masa dělá velké potíže. Zvyšuje totiž cenu těchto surovin na tuzemském trhu na úroveň bohatší západní Evropy- ale do zdražení svých výrobků tento růst nákladů už potravináři promítnout neumějí. V tuzemsku jim v tom brání politika obchodních řetězců, soustředění kvůli vzájemné konkurenci na co nejnižší ceny. A proniknout na zahraniční trhy je pro většinu tuzemských firem velice obtížné.
»Trh je tam přesycený a u potravin nerozhoduje jen cena a kvalita, ale i masívní a dlouhodobá propagace zboží. Na tu ale většina našich podniků nemá peníze,« míní prezident Potravinářské komory Jaroslav Camplík.
Spotřebitel versus poplatník
Běžný občan se při hodnocení dopadu unie na oblast zemědělství a potravinářství ocitá v rozporuplné pozici.
Pokud je v úloze spotřebitele, pak může být spokojen.
Po vstupu nenastal žádný skok cen potravin, a přitom se ještě rozšířil jejich sortiment. Nezanikly žádné tuzemské speciality. Potraviny by měly být zdravotně bezpečnější, protože zpracovatelské firmy musely investovat miliardy korun do modernizace výrobních technologií, aby dodržely hygienické normy Evropské unie.
V pozici daňového poplatníka se však může občan nad agrární politikou unie zamyslet. Vždyť v letech 2004 až 2006 spotřebuje české zemědělství na podporách bezmála sto miliard korun. Peníze jdou dílem přímo z českého státního rozpočtu, dílem z Bruselu - kam je také samozřejmě dodávají členské státy
O tom, zda bude trend masivních agrárních podpor pokračovat, rozhodnou už začínající jednání o rozpočtu unie na léta 2007 až 2013.
pátek 26.dubna 2024
