Deprecated: Function session_register() is deprecated in /var/www/html/cab/jz/_head.php on line 12 Deprecated: Function session_register() is deprecated in /var/www/html/cab/jz/_head.php on line 13 Deprecated: Function split() is deprecated in /var/www/html/cab/jz/counter/counter.php on line 17 Deprecated: Function split() is deprecated in /var/www/html/cab/jz/counter/counter.php on line 18 Šance pro jihozápad
 neděle 22.října 2017   přihlásit se   nápověda   

O nás!   Zpravodaj   Projekty   Rukověť starosty   Přehled subjektů   Spolup. sdružení   Komerční firmy   Kontakt   Odkazy  

home         Žeryk
Šance - Jednotlivé adresáře - levé menu

jz.cz

 Menu  
 Počet přístupů  

celkem přístupů: více o počtech přístupů...
 160161 
 Kontakt  

Šance pro jihozápad
Klenčí p. Č. 118
345 34 Klenčí pod Čerchovem

tel/fax: 379 794 511
mail:sance@jz.cz http:www.jz.cz

 Partneři  


Komerční banka, a.s.
Komerční banka a.s.


CompAct Bohemia s.r.o.
CompAct Bohemia s.r.o.


AgAkcent s.r.o.
AgAkcent s.r.o.



Drůbežářský závod Klatovy a.s.
Drůbežářský závod Klatovy a.s.



Perri

 Doporučujeme  

    Zpravodaj - agris



Holanďan z Tachovska: Farmáře čeká zlom

 Kategorie: Zpravodaj - agris

datum: 18.8.2004
Husté lesy lemují šťavnaté pastviny, na nichž se potulují mnohasethlavá stáda výstavního skotu. Občas můžete na pastvinách zahlédnout muže na koních a v údolíčku indiánská týpí. Obrázek jak vystřižený z amerického západu. Tento dojem zpočátku nenaruší ani zvuky terénního auta nebo výkonného traktoru, které na pastviny sem tam vyjíždějí. Až při bližším pohledu na stroj se původní dojem kovbojského prostředí začíná měnit - na traktoru čteme značku Zetor.

Husté lesy lemují šťavnaté pastviny, na nichž se potulují mnohasethlavá stáda výstavního skotu. Občas můžete na pastvinách zahlédnout muže na koních a v údolíčku indiánská týpí.

Obrázek jak vystřižený z amerického západu.

Tento dojem zpočátku nenaruší ani zvuky terénního auta nebo výkonného traktoru, které na pastviny sem tam vyjíždějí. Až při bližším pohledu na stroj se původní dojem kovbojského prostředí začíná měnit - na traktoru čteme značku Zetor.

Ne, že by Zetor nebránil pole leckde v cizině, ale jsme skutečně v Česku. Přesněji v západních Čechách nedaleko německých hranic, na Tachovsku, u obce Žebráky.

První slova farmáře však zase navozují pocit, který může na americké prérie trochu upomínat.
"Hello! You can see six stádos, this is one year old jalovic, this two years old jalovic," představuje své království farmář. Právem se chlubí šesti špičkovými stády, v jednom se třeba pasou jednoleté, v dalším dvouleté jalovice.

Arent Splinther van Everdingen je ovšem Nizozemec, ekologický farmář, a na Tachovsku hospodaří už od roku 1991.

Počátkem devadesátých let se v jeho rodném Nizozemsku zvedla vlna zájmu o ekologické potraviny, konkrétně hovězí maso z býků speciálních masných plemen.

"Potřeboval jsme ročně odchovat aspoň tři sta býčků. U nás prostor pro rozšiřování farem není, a náklady na chov by byly příliš vysoké. Tak jsem se rozhlížel po světě, a díky známým jsem dostal tip na Žebráky," vysvětluje Splinther. Kromě mateřštiny hovoří plynně anglicky nebo německy, jen z češtiny většinou používá pouze některá vybraná slůvka.

Úklid po státním statku

Na Tachovsku ho ovšem zaujala i krásná kopcovitá krajina. Byla sice zčásti poznamenaná špatným hospodařením bývalého státního statku, kdy třeba obilí nařizovali socialističtí plánovači sít na svazích, kam se hodí právě jen pastva. Krajina však byla vhodná právě pro ekologické hospodaření.

"Založil jsem českou firmu a pronajal si 1300 hektarů půdy od Pozemkového fondu. Teď mám v nájmu asi 1100 hektarů, z toho kolem pěti set už vlastním - jsou tedy napsané na mojí firmu Blonde Breeding," říká farmář.

Skupuje přitom takzvané restituční nároky, aby mohl při koupi půdy od státu lépe uplatnit nárok na ty pozemky, o něž má zájem. "Ale je to už čím dál tím obtížnější a dražší," dodává.
Vybudovat novou farmu na ruinách části státního statku byla podle Splinthera pořádná dřina. Ale zároveň přiznává, že určitou výhodu oproti českým rolníkům nejspíš měl.

"Nedívali se tu na mě jako na cizince skrz prsty, ale byla spíš opačná potíž. Každý se domníval, že musím mít spoustu peněz, a české banky nechtěly do podle nich rizikového podnikání nic půjčit," vzpomíná na začátky a dodává, že banky se ve svém přístupu k zemědělství dodnes nezměnily.

Začínal jsem s půjčkou

"Začínal jsem tedy s určitou dotací. Šlo o zhruba čtyři milióny korun, kterou nám tehdy Evropská unie poskytovala na podnikatelské projekty ve střední a východní Evropě," připouští farmář.

Nakoupil zvířata masného plemene blonde dę Aquitaine. Ta na pastvě vypadají jako kulturisti - už na telatech se tak zřetelně rýsují svaly. Půjčil si na to od banky v Nizozemsku, a začal využívat také dotace z Česka.

»Nastoupil jsem právě v době, kdy i tady začal stát dávat nové typy podpor: na pastvu, na masná plemena, na ekologii. Samozřejmě, že těchto dotací mohli využívat všichni zemědělci v Česku. Ale hlavní výhodu jsem měl v tom, že na rozdíl od většiny z nich jsme na tyto typy podpor byli už připraveni. Jednak z Evropské unie, jednak právě na ekologické hospodaření se dlouhodobě zaměřuji,« zdůrazňuje Splinther.

Organické hospodaření: z farmy odchází jen maso

Splinther ovšem není jen běžným ekologickým farmářem. Vyznává takzvané dynamické organické hospodaření.

V principu to znamená, že technika se pokud možno do farmaření neplete, přednost má příroda.

V Žebrákách to dokumentuje už vzhled pastvin. Kde to jde, jsou na svazích ponechána místa s bažinatým porostem, studánky, hospodářství zapadá do okolní krajiny.

Ta láká i mladé lidi, o prázdninách si skupina nadšenců už pravidelně staví na okraji pastvin indiánská týpí. Farmář si za pronájem pozemků nic neúčtuje, osadníci mají jen během pobytu povinnou akci na zušlechtění okolí - dočišťují krajinu poznamenanou hospodařením bývalých státních statků.

Krávy neobchází inseminátor, ale na pastvinách je přirozená plemenitba - tuží se tam ve stádech několik býků.

»Tenhle chudák už toho má dost,« ukazuje Splinther ve stáji plemeníka, je oproti svým čerstvým druhům na pastvinách skutečně hodně pohublý.

»Vlastně bych ho neměl ani ve stáji poutat řetězem, to zásady organického zemědělství odmítají. Zvíře má být co nesvobodnější. Ale tenhle si musí od svých povinností skutečně odpočinout a nerozptylovat se partnerkami kolem,« vysvětluje.

Cílem tohoto způsobu hospodaření je také pokud možno uzavřený cyklus: co se na farmě vyrobí, to se také spotřebuje. Hnojí se například jen mrvou ze statku.

»Z naší farmy tak vlastně odchází jen maso, čili býčci na výkrm,« uzavírá Splinther.

Finále výrobního cyklu se zatím v Česku nekoná

Jen z dotací však nizozemský farmář nežije. Velmi dobře má také propočítáno, jak získat co nejvíc z prodeje produkce.

»Organické hovězí« přitom výrazně lépe zpeněží jinde než v Česku. Konečnou pro vykrmené býčky tak byla například Itálie nebo Německo, teď převážně Nizozemsko.

Důvod je zřejmý. Hovězí je v těchto zemích dvakrát dražší než v Česku, a to organické pak ještě asi o deset procent dražší než maso zběžných chovů.

Podnikatel se přitom pokoušel dostat do prodejen i v českých zemích, ale tyhle snahy zatím ztroskotaly. V tuzemsku ještě není po takových produktech poptávka, na rozdíl od boomu v západních zemích.

V česku ovšem Splinther zatím ani býčky nevykrmuje - jen je odchovává ve zdravém prostředí.

»Na naší farmě v Holandsku, kterou vede nejstarší syn Diderick, máme dostatek kvalitních krmiv. takže tam z Žebráků býčky na výkrm vozíme,« říká Splinther. Dodává ovšem, že by určitě uvítal možnost uzavírat celý výrobní proces v Česku. Jednal s rolníky na jižní Moravě, kde jsou pro pěstování kvalitních krmiv na rozdíl od Tachovska dobré podmínky, ale dosud se nikdy neshodli se na ceně.

Začít sagroturistikou není tak jednoduché

»Miluji to tady,« ukazuje Splinther na statek v Žebrácích po otázce, zda nemá plány rozšířit své působení ještě dál na východ. Pro západní farmáře jsou nyní totiž už atraktivní i Rumunsko, Bulharsko nebo Ukrajina.

Lze věřit, že z Žebráků se mu nechce. Zrekonstruoval si tu vlastníma rukama třeba bývalý »prasečák«. V přízemí budovy jsou teď stáje pro koně, v patře pak pohodlný byt s verandou. Když se ráno probudí, stačí seskočit na koně a vyjet na pastviny...

»Pokud bych něco ještě v mých šedesáti letech plánoval, tak opravdu ještě dál na východě,« naznačuje přesto případné záměry. V nejbližší době chce ale ještě rozšířit své působení v Česku.

»Teď doděláváme ubytování pro agroturistiku: Mám tu koně, v lesích rostou houby, je tu rybník,« jmenuje lákadla pro možnou klientelu. Ale dodává , že agroturistiku není v Česku lehké zavádět.

»Každý o tom mluví, ale turisti jsou zvyklí na vysokou úroveň služeb třeba v Rakousku nebo Německu. Jsem opatrný hospodář, mnohem víc farmář než hoteliér. Ale agroturistika má v evropském agrárním systému budoucnost, tak do toho jdeme,« říká.

Mluví přitom i za svého nejmladšího syna Fritse. Ten ovládá češtinu bez problémů, pracuje tu také pro firmu Ahold, a má se stát otcovým nástupcem na tachovské farmě.

Podivuhodná výjimka: plot postavený bez dotací

Plány s agroturistikou opět vracejí téma do ekonomické reality. Evropští farmáři jsou bytostně závidí na dotacích - ať už jde o peníze na agroturistiku, ekologii nebo samotnou agrární produkci.

Splinther sám přitom patří k těm farmářům, kteří nutnost postupného odbourávání dotací považují za nezbytnou. Přesto drobná epizoda z návštěvy jeho farmy ukazuje, jak hluboko mají evropští farmáři dotace pod kůží.

Na pastvině má Splinther ohrazená bažinatá místa, aby tam zvířata nevypásla často vzácné rostliny. Plot tvoří prosté dřevěné kůly.

»A tohle, tohle jsme postavili bez dotace. Byrokrati nám na to vůbec nepřispěli, s úředníky je těžká dohoda«, ukazuje podnikatel na jednu z ohrad.

Následuje další kritika byrokratů, jimž nezbyly ani dotace na to, že na pozemcích sídlí také vzácný pták chřástal.

»Celkem jsem to odhadli, že bychom při našem způsobu hospodaření mohli dostávat dotaci až šestnáct tisíc korun na hektar, ale sešlo z toho. Brusel nabízí obrovskou spoustu dotačních programů, ale pak často zjistíte, že je na ně obtížné dosáhnout,« tvrdí Splinther rozhořčeně.

Dnešní farmář prostě není zvyklý zadarmo stavět ani vlastní plot na svém pozemku, ani zdarma »ubytovávat« ptactvo.

Ekologické hospodaření je normální, míní farmář

Je třeba zdůraznit, že Splinther je přitom jedním z nemnoha farmářů, kteří na ekologii důsledně dbají.

Je o tom jednak vnitřně pevně přesvědčen. Organické farmaření je totiž také určitou filozofií, vycházející z učení myslitele Rudolfa Steinera.

A jednak jde o směr, který je podle něj jedinou šancí, jak může evropské zemědělství přežít.

»Nikomu nevysvětluji, jak se má lišit organické zemědělství od nějakého konvenčního. Pro mě je totiž normální právě to organické zemědělství, které je co nejblíže přírodě. A to jiné zemědělství, kterému dnes někdo říká normální, se ekologickému bude muset přizpůsobit,« tvrdí.

Jeho názor ovšem není jen jakousi teorií. Plně totiž zapadá do toho, jak se snaží Evropská unie obhájit své zemědělství vůči okolnímu světu. Ten po unii požaduje snižování produkčních dotací, dovozních cel, otevření trhu.

»Dotace na nadprodukci se vůči světu obhájit nedají. Ale když budeme hospodařit ekologicky, tak to je silný argument pro podpory. Vždyť na tom, jak se chováme k přírodě, musí záležet i daňovým poplatníkům,« vysvětluje Splinther.

Zlom podle něj nastane od roku 2007. Tehdy začne platit nový rozpočet Evropské unie, a také nová pravidla pro agrární dotace. Ty se podle Evropské komise stále víc zaměří právě na ekologii a udržování venkovské krajiny

»Pro zemědělce ale ten zlom nastává už teď. Už teď musíme budovat podnik tak, abychom se do nových podmínek trefili,« říká nizozemský farmář z Tachovska.

 


   [zobrazeno (0), přeposláno (0), tisknuto (0)]

Šance - Intranet - pravé menu

jz.cz

 Doprava  
 Aktuality  
 Nepřehlédněte  
 Intranet "Šance"  
 (c) 2000-2017 Šance pro jihozápad aktualizace:  13.11.2008 10:03:08