Chybí strategie pro Česko, člena EU
S blížícím se referendem vystupuje do popředí samotný akt vstupu do Evropské unie. Jenže mluvit v té souvislosti jen o příležitostech bez představy o rizicích a způsobech, jak jim čelit, je podobné jako počít dítě bez nejmenší představy, jak a zda vůbec jsme schopni se o něj postarat.
Pohled na historii ekonomik srovnatelných států neopravňuje k závěru, že tuzemské hospodářství okamžikem vstupu do unie automaticky vykáže podstatnější růst. Navíc je velmi krátkozraké vzbuzovat taková nereálná očekávání, protože procitnutí může zkomplikovat následný vývoj.
Ukazuje to příklad východní části Německa, kde lidé přes noc zhodnotili své úspory kvůli stanovení kursů obou marek 1:1. Druhý den si koupili nová auta, ale následně přišli o zaměstnání, protože ne-efektivní podniky nedokázaly vyrobit přiměřeně kvalitní zboží za akceptovatelnou cenu. I přes astronomické dotace je ještě dnes v této části Německa více než dvojnásobná nezaměstnanost oproti původním spolkovým zemím.
Na opačném pólu je příklad Irska, které mělo jasnou strategii v období mezi vstupem do Evropské unie a přijetím jednotné měny a dokázalo využít nabízejících se výhod.
Český průmysl nepotřebuje růžové brýle, ale včasné a komplexní informace, které jsou životně důležité pro vytváření podnikových záměrů. Ještě před referendem by měla vláda zveřejnit alespoň rámcovou strategii, zahrnující kromě jiného přinejmenším poměrné ukazatele reformy veřejných rozpočtů.
Na rozdíl od některých stávajících členů Evropské unie nemůžeme kalkulovat s dlouhými roky existence vlastní měny. I proto musí vláda zvýšit podíl disponibilních zdrojů státního rozpočtu, alespoň částečně nahrazujících vliv měnových nástrojů na ovlivňování výkyvů hospodářství.
Pakliže Česká národní banka vyzvala vládu k urychlenému přijetí eura, je nejvyšší čas předložit scénář, jak toho dosáhnout nebo alespoň zdůvodnit pomalejší postup. Když převládne nechuť k radikálnějším řešením, je třeba odpovědět například na otázku, jak osamocená koruna dokáže čelit tlaku obchodních spekulací, když ostatní vstupující státy přijmou euro dříve. Dále musíme počítat s tlakem na růst mezd, odvíjejícím se od psychologicky přirozeného argumentu "jsme v EU, chceme stejný plat". Zatím ovšem chybí i jen náznak nějaké "sociální dohody", respektující skutečnost, že pro úspěšné sjednocení musíme zvýšit konkurenceschopnost firem a teprve v takových firmách bude prostor pro růst mezd.
Asociace exportérů předložila požadavek zveřejnění strategie ministru financí. Výsledkem jednání je přesvědčení, že klíčový resort vlády souhlasí s důležitostí přijetí takového materiálu. Zdá se ale, že politicky motivovaná nechuť hovořit před referendem o rizicích ve vládě jako celku převažuje. A po úspěšném referendu odvaha prezentovat strategii, znamenající zejména u důchodového systému v zásadě "utahování opasků", rozhodně nevzroste.
Když se současná bezkoncepčnost protáhne na neurčito, firmy nebudou moci vycházet z představy o vývoji v ekonomice ani v sociální oblasti, zahraniční investoři přijdou do nestabilního prostředí jen za cenu podbízení a po skončení úlev odejdou. Mizivá mobilita pracovní síly bude dál produkovat nezaměstnanost a příliš úzce zaměření a neadaptibilní absolventi škol se budou i nadále hlásit na úřadech práce. Navíc stát díky mizivému podílu rozpočtových zdrojů, o kterých může rozhodovat, nedokáže využít programů Evropské unie, vyžadujících spolufinancování. Oslabená ekonomika se pak jen těžko vyrovná s rizikem nastavení příliš silného kursu koruny před přijetím eura a vývoj může směřovat spíše k německé, než k irské variantě.
Krátkozrakost ovšem skrývá ještě jedno podstatné nebezpečí. Jestliže vláda pod tlakem přijme alespoň nějakou strategii, ovšem jen formálně naplňující kritéria pro přijetí společné měny, založí to do budoucna stejný problém, jako absence strategie. Například snížení celkového schodku veřejných rozpočtů bez snížení podílu mandatorních výdajů zvýší zanedbanost infrastruktury. I s eurem v peněžence se pak po silnicích plných výmolů za formální hranice země stejně nedostaneme.
Hospodářské noviny 1.4.2003
pátek 26.dubna 2024
