Ochrana spotřebitelů v ČR a co nás čeká v EU
V tržním hospodářství se spotřebitel musí na základě dostupných informací na vlastní zodpovědnost rozhodovat sám. Úlohou státu je zajišťovat, aby spotřebitel byl rovnoprávnou smluvní stranou, a to nejen z právního hlediska, ale i fakticky. Stát tedy musí spotřebiteli od dodavatele zajistit základní informace v srozumitelné podobě, aby se podle nich zákazník mohl rozhodnout sám a zároveň musí zajistit i přiměřenou možnost prosazení práva. V tomto probíhajícím přerodu hraje významnou roli i Evropská unie a její členské státy. Jejich existující systémy ochrany spotřebitele ve vyspělých tržních ekonomikách jsou pro Českou republiku jistým vzorem, v němž lze najít jistou inspiraci.
Český spotřebitel již získal převzetím evropských směrnic například i tato práva:
- možnost odstoupení od smlouvy uzavřené na dálku do 14 dnů – v televizní reklamě, v katalogu nebo v internetovém obchodě je často zboží výborně nafoceno, popsány jeho nejlepší vlastnosti, ale teprve, když spotřebitel si má možnost zboží "osahat", zjistí, že pro něj není vhodné; nyní má možnost ho vrátit bez udání důvodu;
- možnost odstoupení od smlouvy uzavřené mimo stálou provozovnu do 7 dní – na reklamních zájezdech se prodává často pod psychologickým nátlakem obvykle předražené zboží či zboží spíše nižší kvality; díky této nové možnosti odstoupení ubylo nešťastných spotřebitelů, kteří mají doma nepoužitelné zboží a někdy ho navíc musí i pravidelně splácet;
- podrobné informace o materiálech použitých v hlavních částech obuvi, protože až čtvrtina spotřebitelských problémů ve spotřebitelských poradnách se týká právě obuvi, byla tato právní norma pro spotřebitele velkým přínosem; odbourala problémy, kdy se spotřebitel domníval, že kupuje kvalitní koženou obuv, a až při jejím brzkém poškození zjistil, že byla pouze koženková;
- náhradu škody způsobené výrobkem je možné vymáhat po výrobci bez ohledu na jeho zavinění – to je významné zvláště v případě velkých škod, kdy např. elektrický spotřebič způsobí rozsáhlý požár
- lepší informace o podmínkách spotřebitelských úvěrů – všechny firmy poskytující spotřebitelské úvěry musí zveřejňovat i roční úrokovou sazbu celkových nákladů na úvěr, protože v dřívějším systému úroků za různá období a různých poplatků bylo pro spotřebitele složité se orientovat;
- při pochybnostech o významu smluvních ustanovení platí výklad pro spotřebitele příznivější – mnoho méně seriozních firem vytvářelo komplikované smlouvy s ustanoveními, které si spotřebitel vzhledem k jejich nejednoznačnosti mohl vykládat pro sebe příznivěji a pak měl problémy v případném sporu;
- a mnohá další práva.
Určitým přelomovým datem pro rozšíření práv českých spotřebitelů se stane 1. leden 2003, kdy se prodlouží záruční doba u nově vyrobeného spotřebního zboží na dva roky.Navíc bude spotřebitel moci reklamovat i nesoulad funkcí výrobků s vlastnostmi, které sliboval prodávající.
Po dobu přechodného období jednoho roku bude ještě možné prodávat výrobky vyrobené před tímto zlomovým datem podle dříve platných pravidel, a tedy s šestiměsíční záruční lhůtou. Prodávající samozřejmě musí spotřebitele na tuto skutečnost upozornit a zboží označit. Související práva v plném rozsahu, jako již byla zavedena v zemích EU, tak čeští spotřebitelé je získají od 1. ledna 2004.
Od počátku roku 2003 se rozšíří práva všech uživatelů bankovních služeb. Banky budou muset provádět převody nejpozději do tří pracovních dnů pod hrozbou platby sankčních úroků. Významně se rozšíří také bezpečnost spotřebitelů při užívání platebních karet. Pokud bude platební karta někým zneužita k platbě na dálku a její majitel prohlásí, že ji nepoužil, bude mu banka muset peníze vrátit. Zároveň bude zřízena pozice finančního arbitra, který bude řešit problémy spotřebitelů s bankami, aby nebylo nutné všechny problémy řešit soudní cestou.
Vstup do Evropské unie bude pro české spotřebitele znamenat proti současnému stavu významnou změnu – budou moci na českém státu uplatňovat náhradu škody, která jim vznikne nepřevzetím či nedokonalým převzetím evropských směrnic.
Přesto však zbývá ještě několik evropských směrnic či jejich ustanovení, které zatím Česká republika do svého právního řádu nepřevedla. Přínosem pro každého spotřebitele budou například i tato ustanovení:
- větší transparentnost v cenách výrobků – při inzerci, ale i na prodejnách budou muset větší samoobsluhy uvádět cenu také za obvyklou jednotku (m, kg, l, apod.); zabrání se tak nedorozuměním, kdy je spotřebitel nalákán nízkou vyvěšenou cenou, u níž si nevšimne, že je uvedena pouze za půl kila a zpětně se cítí podveden.
- dodání zboží objednaného na dálku do třiceti dnů – při implementaci zatím "zapomenutého" ustanovení upravujícího nakupování na internetu a v zásilkových obchodech bude muset dodavatel zboží dodat nejpozději ve lhůtě 30 dnů.
Dalším přínosem pro spotřebitele bude lepší ochrana před nebezpečnými výrobky a rizikovými potravinami. Dozorové orgány členských zemí EU totiž používají vzájemné výměnné systémy informací o nebezpečných výrobcích a potravinách. Pokud se v kterékoliv zemi EU objeví nebezpečný výrobek nebo zdraví škodlivá potravina, je velmi pravděpodobné, že se po vnitřním trhu rychle rozšíří i do dalších zemí. Proto se dozorové orgány vzájemně informují, aby jejich akce mohly být rychlejší a efektivnější.
Z hlediska spotřebitelů je významný i tlak, který EU vyvíjí na zrychlení a zefektivnění českého soudnictví. I zákazníci tak budou moci lépe prosazovat svá práva.
K podobnému cíli přispěje i připravované převzetí evropské směrnice, která umožní organizacím hájícím práva spotřebitelů podávat hromadné žaloby na nekorektní podnikatele.
Převádění evropských směrnic do české legislativy má kromě zlepšení práv spotřebitelů v ČR ještě jeden aspekt. Český spotřebitel zároveň získá podobná či dokonce identická práva i v celé Evropské unii. I český spotřebitel tak může bez obav z neznalosti svých práv nakupovat na celém vnitřním trhu a připravovat se tak na dobu po vstupu do EU, kdy díky odbourání hranic a s tím souvisejících celních kontrol bude tuto možnost moci využít v plném rozsahu.
Především uplatněním evropských směrnic v právním řádu České republiky získal náš spotřebitel v posledních deseti letech větší bezpečnost díky vyloučení nebezpečných výrobků z trhu, lepší informace díky údajům, které mu musí prodávající a výrobce poskytovat, a bude disponovat novými právy. Je však už na každém spotřebiteli, aby se na svou zodpovědnost rozhodoval při výběru zboží i služeb a aby se snažil seznámit se svými právy. V tom mu státní dozor ani sebelepší zákony nepomohou.
PK ČR 22.11.2002
pátek 19.dubna 2024
