Omezením suverenity po vstupu do EU Češi trpět nebudou. Získají naopak mnohá nová práva a také evropské občanství.
Vstupem do Evropské unie ztratíme část své suverenity a budou o nás rozhodovat bruselští byrokraté, varují čeští euroskeptici. Takové tvrzení může vyvolávat dojem, že se v unii bude rozhodovat "o nás bez nás". Pravdivé je na něm ale pouze to, že některé orgány Evropské unie mají sídlo mimo území naší republiky, a to nejen v Bruselu. Euroskeptici ale již nemluví o tom, že například stejně lidnatá Belgie se podílí na přípravách všech návrhů v Evropské komisi a na rozhodování o jejich schválení v Radě ministrů nebo Evropském parlamentu. Menší státy jsou navíc ve složení těchto orgánů a v úpravě jejich rozhodování výrazně preferovány. Do dvacetičlenného kolegia Evropské komise dnes navrhuje 10milionová Belgie jednoho zástupce, zatímco šestkrát větší Francie členy dva. Při hlasování v Radě ministrů má stanovisko belgického ministra váhu pěti hlasů a francouzského ministra deseti hlasů. Do Evropského parlamentu pak Belgičané volí 25 europoslanců, zatímco Francouzi 87 poslanců. O přípravě nových zákonů se tedy nerozhoduje bez Belgie, ale naopak s její preferovanou účastí. Ještě podstatnější je však skutečnost, že takto připravované předpisy budou platit i ve Francii, jež ovlivňuje legislativní proces méně, než odpovídá počtu jejích obyvatel. Lze tedy v této situaci hovořit o tom, že suverenita menších států je omezena? K tomuto belgickému příkladu lze ještě připomenout výrok stálého zástupce této země při EU Franse van Daelea: "Přenesení pravomocí na nadnárodní evropskou úroveň přineslo Belgii jasné výhody." K zabránění tomu, aby dění v unii ovládla jen skupina určitých států, slouží i institut tzv. kvalifikované většiny, který zajišťuje, aby například velké státy nepřehlasovaly malé. O zásadních otázkách se navíc rozhoduje jednomyslně (je nutný souhlas všech členských států).
Přibudou i nová práva
Se vstupem do Evropské unie ale Češi získají i nová práva, která mohli až dosud lidem z členských zemí jen závidět. V první řadě jde o právo na volný pohyb a pobyt na celém území unie. To znamená i právo ucházet se o zaměstnání v EU, i když v této oblasti bude platit v Kodani dohodnuté přechodné období. Téměř polovina z členských zemí ale již ohlásila, že ho nebude uplatňovat: Velká Británie, Irsko, Nizozemsko, Dánsko, Švédsko a Řecko. Podle českého vyjednavače Pavla Teličky navíc tento výčet nemusí být konečný, protože jednání se zbylými státy budou do 1. května 2004 ještě pokračovat. Další výhodou bude konec hraničních kontrol, kterého se Česko dočká zřejmě v roce 2006, kdy země přistoupí do tzv. schengenského systému. Místo pasu bude stačit k pohybu po celé EU občanský průkaz a lidé budou moci zůstat na území jiného členského státu i po skončení zaměstnání. Pokud bude mít občan pocit, že byla porušena jeho práva nebo nebude spokojen s prací orgánů EU, může se obrátit na Evropský soudní dvůr, evropského ombudsmana či zaslat petici Evropskému parlamentu. Se všemi těmito institucemi bude mít občan právo komunikovat v češtině. Přečíst si internetové stránky například evropského ombudsmana v češtině si ale mohou občané už dnes.
Volební práva a občanství
Po rozšíření získají Češi i nová volební práva - volit a být voleni do Evropského parlamentu, ale i do místních zastupitelstev v jiných členských zemích, pokud v nich budou mít občané své trvalé bydliště. Stejné právo budou mít samozřejmě i občané EU u nás. První poslance do Evropského parlamentu budeme volit již měsíc po vstupu, tedy v červnu 2004. V budoucí evropské ústavě, na níž nyní pracuje Konvent, je i kapitola o evropském občanství. To by nemělo nahrazovat občanství národní, ale stát vedle něho. Zatímco počet českých poslanců v Evropském parlamentu je daný lidnatostí země, o tom, zda budeme mít i svého člena Evropské komise, se nyní rozhoduje v Konventu. Jeho předseda Valéry Giscard d'Estaing zatím navrhuje snížit počet komisařů na 14, což by po rozšíření o 10 zemí znamenalo, že devět států by se bez svého komisaře muselo obejít. Většina menších zemí však s takovouto podobou reformy unijních institucí nesouhlasí. Změny by se totiž mělo dočkat i dosavadní předsednictví EU, které se mění každých šest měsíců. "Velké země chtějí mít stálého předsedu Evropské rady (vrcholný orgán unie, v němž zasedají hlavy států a šéfové vlád členských zemí). Já navrhuji spíše model, kde by unii vždy předsedalo pět zemí společně," řekl minulý týden v Praze bývalý předseda Evropské komise Jacques Delors. *
úterý 16.dubna 2024
